Osobnostní úspěch bez vítězství

Pohled Filipa Janíka na poslední zápas na WarZone.

Pocit vítězství je jedna z nejhezčích věcí, co zápasník může zažít. Na WarZone 5 v Bratislavě jsem si to mohl zažít znova, bohužel můj výkon pro jediné 3 pány sedící kolem klece na vítězství nestačil.

Nebudu si tady stěžovat na to, že se soupeř David Zámečník ze Spartakus Fight Gymu pravděpodobně na váhu vykašlal. protože převážit o 1,7kg a přitom vypadat jako puding. Je to fakt zvláštní, ale tak už jsme viděli dost prasárniček od Piráta nebo třeba i Gábora, takže si kluci nejspíš vyčůraně odvodili, že to vezmu tak či tak, když už jsem se tam tu 4hodinovou cestu sral. Bylo mi to ve finále jedno, jelikož jsem věděl, že není grappler, pro kterého by to mohlo přinést určitou výhodu.

I přesto, že oficiálně jsem nezvítězil, tak pro mě osobně nemám jen zelené políčko, jinak jsem sám pro sebe vítěz. Porazil jsem totiž svoje démony a to beru jako obrovský osobnostní úspěch. Poprvé jsem do zápasu nastupoval naprosto klidný, soustředěný a opravdu jsem se těšil.

Výkon jsem pro mě osobně podal dobrý, opravdu jsem cítil, že mám výhru v kapse a ať už to bylo jakkoliv, byl to těsný zápas, pravděpodobně rozhodčí nebrali spoustu mých úderů v potaz, protože já ho tečkoval většinu času. David sypal bomby, které většinou končili na rameni a dobře načasované lowkicky, což rozhodčí asi brali jako větší impact. I když jak na tom kdo byl, bylo po zápase jasně vidět, rozhodně jsem se necítil hůř.

Každopádně mít těsný zápas s Danem Zámečníkem z SFG, který má 30 postojařských zápasů z toho 18 profi K1, je pro mě další neskutečný úspěch a posun. Vzhledem k tomu, že mně osobně jde o to, být každý zápas lepší a lepší. Vybudovat neporazitelnou formu pro profi kariéru, tak mě to zelený políčko extra nemrzí. Zápas diváky bavil, to je další plus. Viděli mě vyhrát, takže jsem se svým výkonem spokojen. Jestli je soupeř s takovým vítězstvím spokojen, to už je jeho věc.

Kdybych byl prostě lepší, nemusíme ani nějakou krádež řešit, takže můj cíl do budoucna je jasný, naučit se vypínat, být kreativnější zas o něco víc a být ještě o něco rychlejší. Musím ale uznat, že zápas byl těsnější než jsem v kleci cítil, ale i tak jsem měl vyhrát. Ooooosss

Filipův zápas najdete v čase 3 hodiny 18 minut. Jak jste ho viděli vy?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *