ČLÁNKY
Víkendový seminář Braziského jiu-jitsu s Augustem "Tio Chico" Vieirou
Ve dnech od 8. do 9. března 2008 se na pozvání pražského oddílu vale tudo a Brazilského jiu-jitsu Penta gymu,uskutečnil víkendový BJJ seminář s Augustem "Tio Chico" Vieirou, dvaadvacetiletým závodníkem Gracie Barra Belo Horizonte, držitelem černého pásu pod legendárním Viniciusem "Draculino", který se může pyšnit vítězstvími v několika turnajích, nejen v Brazílii, ale i v USA. "Tio Chico" je instruktorem Gracie Barra Belo Horizonte a je čelním představitelem mladé generace BJJ v Brazílii. Zdobí ho dynamický styl boje a skvělá technika. Jeho úspěchy sahají i do submission wrestlingu.
Mistr světa
Jeho největší úspěchy:
MS: bronz 2007 (kat. open), stříbro 2006, zlato 2005, stříbro 2002
Copa do Mundo: zlato 2007 a 2006
Pan Amer.: zlato 2005 (kat. open)
Mistrovství Brazílie: bronz 2006, stříbro 2005 (kat. open), bronz 2003 (kat. open)
NAGA: zlato 2005
Mistrovství státu: 6krát zlato
Seminář byl rozdělen do tří částí. V sobotu bylo na programu Brazilské jiu-jitsu a v neděli submission wrestling. "Tio Chico" nás postupně zasvětil do tajů technik škrcení ze zad soupeře, butterfly guardu a na submission wrestlingu X-guardu. Po nácviku technik přišel na řadu sparing. Zde jsme si mohli zazápasit nejen s Augustem, ale i s třemi zápasníky z polské Copacabany, kde "Tio Chico" poslední měsíc vyučuje své bojové umění.
Doufáme, že to nebyl jen ojedinělý seminář s Augustem "Tio Chico" Vieirou a že znovu přijede a snad i na delší dobu. A teď malý rozhovor:
Ahoj Augusto mohl bys nám říct něco o sobě a svých začátcích v BJJ?
Je mi dvacet dva let a s Brazilským jiu-jitsu jsem začal v třinácti letech a deseti měsících. Když zrovna netrénuji, studuji právo na univerzitě. Co znamená tvá přezdívka?
"Tio Chico" je postava z Adamsovi rodiny, strýček Fester. Když jsem byl malý, můj učitel říkával, že vypadám jako on, a tak mi to zůstalo Jaké jsou tvoje vzory?
Mými vzory jsou můj učitel Vinicius "Draculino", Renzo Gracie, Romulo Barral.
Kdo je tvým učitelem?
Celý můj život je jím Vinicius "Draculino", ale poslední rok trénuji s Renzo Graciem.
Proč jsi se rozhodl vyučovat BJJ v Evropě? A kde jsi již všude vyučoval?
Prvně jsem se rozhodl jet do Evropy na pozvání polské akademie BJJ Copacabany. Také jsem udělal spoustu seminářů v severní a jižní Americe.
Jak se ti líbí v Čechách? Plánuješ zde další semináře?
V Čechách se mi velmi líbilo a strávil jsem v Praze skvělé okamžiky s trenérem BJJ v Penta gymu Dariuszem Sackem. Jsem rád, že mě sem pozval. Po semináři jsem ho ocenil fialovým pásem, protože si myslím, že si ho zaslouží víc než kdokoliv jiný. Co se jeho studentů týče, těší mě jejich velký zájem o nové techniky a jejich dobrá úroveň BJJ. Teď mě čeká několik seminářů v USA a pak, jak pevně doufám, se do Prahy vrátím v polovině tohoto roku.
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Jak již jsem řekl, musím se vrátit do USA, hlavně teď před Světovým šampionátem. Pak se opět vracím do Evropy. V srpnu musím být v Brazílii, kde hodlám dokončit studium.
Zvažuješ zápasy MMA?
O zápasech MMA uvažuji, ale mojí prioritou je Brazilské jiu-jitsu. Pokud se, ale do zápasů MMA nedostanu, nebude mě to mrzet.
Co bys vzkázal čtenářům časopisu a příznivcům BJJ?
Vždycky všem říkám, chceš-li být dobrý v BJJ, najdi si dobrého učitele a tvrdě trénuj. Chceš li to ale dělat jen pro zábavu, dobrou kondici a získání dobrých přátel, jsem si jistý, že jsi na správném místě.
Případní zájemci o BJJ se mohou více informací dozvědět na www.pentagym.net.
Deník METRO - 25.9.2006
BATTLE OF THE BELT
ANDRÉ REINDERS nepatří mezi nejvyšší bojovníky. Měří 182 cm, ale jeho vizáž okamžitě budí respekt. Na turnajích bojuje v kategorii do 85 kg. „Na mimo závodní váhu se mě raději neptejte, nechci naštvat trenéra,“ směje se. Bojové sporty má v krvi již od osmi let, kdy začal trénovat karate. Pravidelně se umísťoval na stupíncích vítězů na mistrovstvích republiky.
Mistr světa
Později přesedlal na thajský box, kde byl neméně úspěšný. V roce 2003 zvítězil v Řecku na amatérském mistrovství světa organizace WPKA. Pro Reinderse to ale nebyla konečná meta. „Delší dobu jsem přemýšlel o vale tudo. Podle mě to je nejkomplexnější bojový sport. Chtěl jsem to zkusit, byla to výzva.“ Bojové sporty nicméně v České republice poskytují dost nejisté živobytí, takže Reinders v mezidobí nastoupil na vysokou školu. Na brněnské Masarykově univerzitě vystudoval politologii a sociologii. V letošním dubnu na turnaji FFC Heaven of Hell nastoupilo 10 bojovníků. Čtyři z nich postoupili do říjnového finále, „Bitvy o Pás“. Jedním z nich je i André Reinders. S trenérem Danem Bartákem začali jezdit k našim německým sousedům do Lipska na turnaje. Reinders na sebe upozornil několika vítězstvími a v dubnu byl nasazen proti dvojnásobnému mistru Evropy ve vale tudo, Francouzovi Lenoguovi. Reinders byl vnímán jako outsider, ale nakonec po taktickém a kvalitním zápase jasně zvítězil na body jednomyslným výrokem rozhodčích. Díky tomuto vítězství se před ním otevírá další cesta v kariéře bojovníka. „O Lenoguovi jsem věděl, že je dobrý zápasník. Často vyhrává díky dobrým hodům na zem a následném boji zblízka,“ říká Reinders. Sám vyznává hodně odlišný styl: „Dříve jsem se věnoval thajskému boxu, a tak raději bojuji nahoře, v postoji. Moje taktika byla jasná, snažit se bojovat vestoje a bránit se jeho strhům na zem.“
Velký zápas Zeptal jsem se Andrého, jak tenhle významný zápas vnímalo jeho okolí. Bojovníci jako Lenogue přeci jenom nenastupují proti českým borcům každý den. „Jak to vnímali ostatní, se neptejte mě. Myslím si, že favoritem byl jednoznačně on. Byl mnohem zkušenější, účastník nejlepších evropských turnajů a dvojnásobný evropský šampion. Na to jsem se ale snažil při boji nemyslet a soustředit se na zápas. Zisk pásu Free Fight Championship je pro mě velkou motivací na přípravu. Trénuji pětkrát v týdnu dvakrát denně. Patnáctého října v lipské aréně Kohlrabizircus tedy André Reinders nastoupí do vyřazovací pyramidy 4 bojovníků, na jejímž vrcholu na něj možná čeká mistrovský pás FFC.
Deník METRO - 25.9.2006
Muži z bojové klece – ZÁVĚR
Řekli jsme si, jak probíhá trénink na vale tudo, kterým nás provázel trenér Barták ... „Tak dobře,končíme! Příště budeme zkoušet takedowny, srážení soupeře na zem. Aby vám to nebylo líto, tak si dáme závěrečnou minutovku. Skáčeme na místě a kolena přitahujem ke hrudníku!“ Vypadá to nevinně, ale zkušení vědí, co je čeká. Vydržel jsem půl minuty, pak jsem upadl na žíněnku. „Vstávej! Ještě dvacet vteřin, na to máš!“ Ani nevím, kde se ve mně vzala vůle skákat ještě deset vteřin. Pak už mě ale nikdo na nohy nedostane.
Ještě strečink
„Protáhněte se!“, zní poslední pokyn. Pak sbírám svoje věci a pomalu mířím do šatny. Sedím na lavičce a příliš se nemohu hýbat. Pomalu skládám věci do tašky. Lungrik už je na odchodu. „Tak nashle pánové, musím běžet, čekají ne mě.“ Co u tebe doma říkají na vale tudo, stihnu se ještě zeptat? „Přítelkyně pro to na začátku neměla pochopení. Po nějaké době ale zjistila, že to jednak myslím vážně a jednak že to není žádná hospodská rvačka. Vale tudo není bitka, kde se dva lidi na sebe vrhnou a buď,a nebo. Poznala, že se na to zodpovědně připravuju a je to sportovní záplení, byť uznávám poněkud tvrdší.“
Hurá do klece
„Tak co, půjdeš do klece,“ ptá se mě kolega Filip, který mě do Penta gymu přivedl. Nevím. V tuhle chvíli mě zajímá spíše jak vyjít nahoru schody z tělocvičny. Mám ale jasno v tom,že do posilovny se nevrátím. Tohle bylo mnohem zajímavější. Možná se půjdeme zítra podívat, kde se dají koupit bandáže a rukavice.
Jde to pomalu
České vale tudo se pozvolna rozvíjí. Letos se dokonce premiérově konal zápas o mistrovský titul v kategorii žen. V republice se ultimátům věnuje maximálně deset klubů. Když to srovnáš s boxem, tak je to mnohonásobě méně, ale stejně máme bojovníky evropské třídy. Sponzoři ultimátním zápasům zatím příliš nepřejí. Možná je to částečně kvůli nezasloužené špatné pověsti tohoto sportu. Penta gym přesto už jednoho sponzora získal. „Budeme stavět nový ring a máme nové tatami,“ říká Barták.
Deník METRO - 18.9.2006
Muži z bojové klece – DÍL TŘETÍ
Porozcvičce se pouštíme do speciálního tréninku. Za čtvrthodinu se přesouváme dál a Barták nás učí druhou základní techniku: low kick, nízký kop na soupeřovo stehno. Cílem je vyvést protivníka z rovnováhy. Rozdělujeme se do dvojic a přidělují mi jednu z dívek, studentku obchodní akademie. „Neboj se a pořádně do něj řež, on něco vydrží,“ směje se Reinders, když vidí, že dívka do mě nechce pořádně kopat. V příštích vteřinách poznávám, že low kick je skutečně účinná technika, noha se mi podlamuje a soupeřka by asi měla prostor pro další útok. „A teď kombinace!“ Začínáme cvičit s výstrojí. Nejdříve přijdou bandáže na ruce, pak boxerské rukavice. Protože trénujeme kopy, máme také chrániče holení. Samozřejmostí je chránič zubů. Údery a kopy kryjeme při nácviku velkými chrániči, lapami. Ve dvojicích zkoušíme přední a zadní úder a následný spodní kop. „Touhle kombinací jsou proslulí například holandští thaiboxeři, kteří ji ovládají skutečně mistrně,“ říká Reinders. „Je to jednoduché, ale funguje to.“
Náročné cvičení
Podesetiminutáchzjišťuji, že už nemůžu. „Trochu drsnější než aerobik, co?“ poznamenává moje soupeřka. „Čas, vydejchejte se!“ Jak jsem rád za tuhle větu! Dostáváme minutu na odpočinek a odstrojení z rukavic a chráničů. „Půjdem vedle,“ velí Barták a diriguje nás do menší telocvičny, která je vystlaná žíněnkami. Přichází druhá fáze, „spodek“. „Trénujeme boj na zemi ve formě brazilského jiu-jitsu (BJJ),“ říká Reinders, „protože se při zápasech vale tudo ukázalo, že jde o nejefektivnější způsob boje na zemi.Teď vás bude trénovat zase Dan Barták. Kromě něj u nás ještě trénuje člověk také více nežli povolaný, Fernando Nascimento Araujo. Ten je držitelem černého pásu v BJJ a trénoval v asi nejlepším týmu na světě – Brazilian Top Team. V dnešním vale tudo nemá byť velice dobrý, ale jednodimenzionální bojovník šanci, takže je nutné být komplexní.“
Univerzálnost nade vše
Je to pravda. Reinders se snaží zdokonalovat i svoje zápasnické techniky. Letos obsadil druhé místo na mistrovství republiky v „submission grappling“, volném zápasnickém stylu bez úderů. „Tak dobré umístění jsem rozhodně nečekal. Asi jsem frustroval soupeře svoji dobrou obranou, a proto začali dělat chyby.“ V republice se čas od času odehraje podobný turnaj. Před několika lety se ještě odehrávala mistrovství ČR v ultimátních zápasech. V letech 1999 a 2000 v nich zvítězil právě Barták. Za několik let se ale promotéři nedokázali dohodnout na pokračování a mistrovství skončila. Od té doby čeští borci jezdí na zahraniční soutěže a o domácím šampionátu zatím jenom sní. „Máme u nás vynikající bojovníky, například Michala Hamršmída, Ladislava Žáka nebo Romana Vanického,“ říká Barták. „Jezdíme ale většinou na zahraniční turnaje. Podle mého názoru je pouze otázkou času, kdy se nějaký český borec dostane do největší světové profesionální soutěže, ať už v Americe nebo Japonsku. Zatím ale náš sport nemá příliš dobré zázemí a materiální podmínky.“ Bojovníci trénují intenzivně jako profesionálové, ale musí se živit v normálním občanském zaměstnání. Profesionál není zatím nikdo.
Bojuje i něžné pohlaví
České vale tudo se nicméně rozvíjí. Letos se dokonce premiérově konal zápas o mistrovský titul v kategorii žen. „Snažíme se vale tudo ukazovat.Kromě zápasů a tréninků děláme i různá exhibiční vystoupení, na společenských a sportovních událostech, nebo na diskotékách,“ pokračuje Barták. „V republice se ultimátům věnuje maximálně deset klubů. Když to srovnáš s boxem, tak je to mnohonásobě méně, ale stejně máme bojovníky evropské třídy.“ Sponzoři ultimátním zápasům zatím příliš nepřejí. Možná je to částečně kvůli nezasloužené špatné pověsti tohoto sportu. Penta gym přesto už jednoho sponzora získal. „Budeme stavět nový ring a máme nové tatami,“ říká Barták. Vale tudo se již dávno vyvinulo z „podzemní“ podoby do normálního bojového sportu s vlastními pravidly, organizacemi a soutěžemi. Svoji roli sehrály i počáteční problémy prvního velkého turnaje – amerického Ultimate Fighting Championship, který vydláždil cestu. Majitelé ve snaze přilákat co nejvíce diváků a vydělat vsadili na negativní reklamu. První soutěže propagovali jako „boj bez pravidel, kde může dojít k čemukoli, dokonce i ke smrti“. Historicky první zápas se konal dvanáctého listopadu 1993 v Denveru. Nastoupil v něm obrovitý sumo zápasník Teila Tuli proti o 80 kilogramů lehčímu francouzskému kickboxerovi Gerardu Cordeauovi. V prvních turnajích UFC účinkoval často bojovník známý „Tank“ Abbot. Ten nebyl cvičen v žádném bojovém sportu. Spoléhal na hrubou sílu a brutalitu a v televizních rozhovorech se vyznával z lásky k násilí. Tato strategie se ale nevyplatila. Do boje proti UFC vytáhl známý senátor John McCain a snažil se UFC postavit mimo zákon. Byl úspěšný. Po sérii legislativních zákazů ve většině amerických států se UFC na několik let odmlčelo. Když pak licenci odkoupila mediální společnost Zuffa, postavila v roce 2001 UFC na nohy jako sportovní soutěž s jasnými pravidly. Upřímně řečeno, když jsem s Reindersem sledoval videa z prvních zápasů UFC, viděl jsem občas zápasníky, jejichž chování by spíše slušelo cirkusové manéži. Dnešní bojovníci jsou úplně jiní. „Jsou to jedni z nejvšestrannějších atletů naší doby,“říká Reinders, „jsou to sportovci, ne rváči. Je mezi nimi celá řada vysokoškolsky vzdělaných lidí, nejsou to žádné hospodské mlátičky.“
Bez pravidel s pravidly
Svět vale tudo nyní poutají přísná pravidla. Regule Ultimate Fighting Championship vypočítávají 31 zakázaných úderů a chvatů a 8 možných způsobů vítězství. Přesto je vale tudo zdaleka nejvolnější bojovou discplínou, která ponechává bojovníkům široké možnosti pro vlastní bojovou taktiku. „Tak začínáme, dost řečí!“ Boj na zemi má svoje specifika a záludnosti. Říká se,že brazilské jiu jitsu jsou svého druhu „kinetické šachy“, kdy se jeden bojovník snaží dostat druhého do nevýhodné pozice, kdy mu zasadí mat pomocí osvědčené páky nebo škrtícícho chvatu. Stavíme se do „gardu“, základního postoje, kdy jeden zápasník klečí nad druhým. Vyfasoval jsem partnera Petra, svého jmenovce. Pracuje jako advokátní koncipient a vale tudo dělá jako rekreační sport. „Jen si nemysli. Když jsi nad soupeřem, ještě nemáš výhodu,“ říká Reinders. „Existuje spousta technik, které se lépe uplatňují vleže.“ My se budeme učit základní páku na ruku neboli „arm lock“. Je to jednoduchá, ale mimořádně účinná technika. V roce 2002 do japonské profesionální soutěže Pride nastoupil Bob Sapp, dvoumetrová 160kilová hora svalů, bývalý hráč amerického fotbalu. Zaznamenal několik překvapivých vítězství nad ostatními borci, mistry bojových sportů. Leckteré válcoval hrubou silou, která byla skutečně fenomenální. Jeho údery sice zdaleka neodpovídaly tomu, co nás učil Reinders, ale měly razanci. Pak ale Goliáš narazil na Davida, člena brazilského Top Teamu, Antonia Rodriga Nogueiru. Ten Sappa dostal právě na základní páku na ruku, která se učí na první hodině vale tuda. „Nogueira je klasik, tyhle základní techniky jsou ty nejúčinnější,“ říká Reinders. „Nogueira byl o 55 kilogramů lehčí a Sapp ho několikrát brutálně hodil na zem, ale nakonec zvítězil zkušenější bojovník, který uplatnil svoji technickou převahu a znalost vale tuda.“ Na papíře to vypadá lehce, ale nácviku páky na ruku jsme věnovali asi dvacet minut a na příštích hodinách budeme pokračovat dál a dál. Naučil jsem se rychle „odklepávat“, když se kolega Petr přese mě poprvé přehoupl,uchopil moji ruku za zápěstí, přitáhl ji k sobě, přitlačil nohami hrudník k žíněnce a zapáčil.
Volný boj
Vedle nás pokročilejší bojovníci zkoušejí volný boj. Lungrik právě někoho dostal na další chvat, zvaný kimura, cože je poněkud komplikovanější páka na loket. „Střídáme, rychle, vystřídejte se ve dvojicích,“ zavolá Barták. „Jedeme kimuru, pojďte někdo sem, předvedeme si to.“ Ke své hrůze zjistím, že jsem vyfasoval právě Lungrika. „Budeme si zkoušet si boj nazemi,kdoje nahoře, tak tomu dole dávejte lehký facky a vy se zkoušejte bránit.“Představa, že od Lungrika chytám údery, mě ani trochu netěší, ale nic hrozného se neděje. „Klid, zkoušej mě napálit, ale neboj se, nejsem žádnej psychopat a když ti nějaká projde, já ti zpátky nevrátím žádnou bombu,“ říká. „Bude to moje chyba, když to nevykreju.“ Vzájemně si na střídačku nasazujeme bolestivý a účinný chvat, kterému se v tradičním jiu jitsu říká udegarami. Zapáčit otrochu více a ruka se zlomí v lokti.
Deník METRO - 11.9.2006
Muži z bojové klece – DÍL DRUHÝ
Vale-tudo znamená „Vše je dovoleno“.
Trenér Barták se snaží rozptýlit mé obavy z brutálnosti sportu. „Vale tudo zná mnohem více způsobů jak ukončit zápas než soupeře knokautovat. Uvádí se, že v klasickém boxu jde asi 70% úderů na hlavu. Vthajskémboxujetovýrazně méně, ale pořád to je velké číslo. Když chodíš boxovat, tak používáš relativně velké rukavice. Ty tě vcelku chrání, ale na druhou stranu způsobují, že za zápas můžeš dostat mnohem víc a tvrdších ran. Řádově klidně stovky.“
Žádné velké nebezpečí
„Lidé se v klasickém boxu zabíjejí každý rok a nikomu to nepřijde divné,“ říká jeden ze zakladatelů UFC Rorion Gracie, mistr brazilského jiu-jitsu. Přitom za 13 let konání velkých soutěží v ultimátních zápasech na celém světězemřelpouzejedenjediný člověk. Stalo se to navíc na Ukrajině, v soutěži, kde se na pravidla příliš nehledělo. „Box je bez diskuse mnohem, mnohem nebezpečnější. V UFC máte spoustu možností jak bojovat. Když dostanete úder, můžete soupeře strhnout na zem a bojovat tam. Nebezpečný je naopak nedostatek možností jak bojovat. A o tom je box, kde nemůžete soupeře ani držet, abyste se bránili,“ doplňuje Joe Rogan, komentátor UFC. „Profesionální boxer může dostat za jeden jediný velký zápas 200 těžkých úderů do hlavy. Já jsem za celou svoji kariéru dostal mnohem méně,“ říká Chuck Liddel, šampion UFC v polotěžké váze v televizním dokumentu UFC Beyond the Glory. „Když boxeři umírají, není to vidět, není to často v ringu, ale v nemocnici. Profesionální box je určitě rizikovější než ultimátní zápasy,“ pokračuje Barták.
Když boxeři umírají, není to vidět, není to často v ringu, ale v nemocnici. Box je rizikovější než ultimátní zápasy.
První krůčky
Zdá se, že Barták mě přesvědčil a trénink zkusím. Reinders mi ještě vypráví o vycházející hvězdě UFC Jeffu Monsonovi, který je vynikající zápasník a boj zakončuje téměř výhradněnazemi. Je na bojovníkovi, jakou si zvolí strategii, a Monson příliš nerozdává rány, ale soupeře pomocí páky nebo škrtícího chvatu přinutí vzdát zápas univerzálním signálem, který znají všichni zápasníci vale tudo – trojitým poklepáním na žíněnku nebo na soupeře. V takové chvíli je povinností vítězného bojovníka uvolnit svoje sevření. „Tak jedem! Boxerský běh, dělejte to po mně!“ Boxerská rozcvička začíná během na místě, při kterém zároveň stínujete údery oběma rukama před sebe. Dost náročné, zdá se mi po minutě. „Na tlesknutí dvacetkliků!“ zazní od Reinderse, který cvičí s námi. Po druhém tlesknutí jsem si uvědomil, jak dlouho jsem nebyl v posilovně. „Na tlesknutí patnáct angličáků!“ zní další smrtící povel. Těch tlesknutí je na můj vkus nějak moc. Pot se mi řine do čela a začínám ztrácet dech. Útěchou mi je, že ostatní nováčci jsou na tom v zásadě stejně. „Na tlesknutí dvacetkrát sedy lehy!“
Těžká dřina
„Vydržet! Neflákat se! Deset vteřin, to ještědáme! “Snažím se nenechat zahanbit a jedu až na doraz. Když konečně zazní druhé „Čas!“, zhroutím se na podlahu a snažím se popadnoutdech. Zezeměvidím, že do gymu přichází volným krokem další bojovník, vysoký muž ve sportovní mikině s nápisem Vale tudo přes celá záda. „Zase po rozcvičce, to děláš schválně Bohouši,“ komentuje pozdě příchozího Reinders.„ No samozřejmě, rozcvičím se sám,“ zní odpověď. Bohumil Lungrik, další ze špičkových bojovníků Penta Gymu, asi ví o čem hovoří. Pozdravíme se a začínáme protahování. „Bohouš je jeden z nejzkušenějších,“ říká Barták. „Není příliš mnoholidí, kteří by měli 16 zápasů ve vale tudo a sérii 10 vítězství.“ Lungrik bojuje ve váhové kategorii do 83 kg a vypadá jinak než Reinders, je vyšší, šlachovitý.Vcivilním životě pracuje jako bankovní úředník v oddělení vnitřní kontroly. „Je možné že v listopadu nastoupí znova do ringu, tentokrát do britského turnaje Ultimate Challenge, chtěl bych, aby navázal na sérii svých vítězství.“
Různé osudy, různé techniky
Protahujeme se. Lungrik mi radí jednotlivé cviky a bavíme se o vale tudo. „Pro mě to není jenom sport, je to i můj životní styl, je to moje cesta.“ Sportu se věnuje už dlouho, byl mimo jiné dorosteneckým mistrem republiky v rychlostní kanoistice. „Před vale tudo jsem dělal wing tsun. Vystřídal jsem spoustu trenérů a oddílů a nakonec jsem zakotvil tady.“ Proč tak dlouhá cesta, ptám se. „Nechci vůbec snižovat práci klubů, do kterých jsem chodil, chci poděkovat například Petru Ottichovi, ale Penta Gym a vale tudo mě vyhovuje, protože tenhle trénink je nejkomplexnější ze všech, které jsem poznal.“ Lungrik je skutečně všestranný bojovník. Kromě vale tudo se ještě připravuje na boxerských trénincích a zúčastňuje se zápasů v combat sambo, což je zápasnická disciplína, vzniklá na základě samba – bojového stylu, vytvořeného v minulém století pro speciální jednotky sovětské armády.
Těžko na cvičišti...
Rozdělujeme se na dvě skupiny. Pokročilí jdou spárovat a boxovat na pytel. Nás začátečníky Barták postaví k velkému zrcadlu, zabírajícímu téměř celou jednu stranu gymu. „Naučíme se základy.“ Nikdy jsem netušil, jak složitý je správně provedený boxerský úder. Klasické „hospodské“ rány s tím nemají vůbec nic společného. Snažímse krýt si bradu mezi ramenem a přední rukou a zároveň rotovat tělem. Není to nic jednoduchého. „Ve vale tudo můžeš čekat útok mnoha různými způsoby“, říká Reinders. „Nevytáčej třeba při předním direktu přední nohu. To si mohou dovolit boxeři, my ale můžeme čekat soupeřův kop právě na tuhle nohu.“ Vida, ono se řekne přední direkt, ale teď už se v tom poněkud zamotávám.„ Žádný strachy,pomalu, klidně nacvičujte,“ pomáhá mi Reinders a předvádí žádanou techniku.
Deník METRO - 4.9.2006
Muži z bojové klece – DÍL PRVNÍ
Vale-tudo znamená „Vše je dovoleno“.
Když scházím dolů po schodech vedoucích do strašnického Penta-gymu, pořádně nevím, co čekat. „Je to mnohem lepší než posilovna, nebuď srab,“ povzbuzuje mě kamarád Filip, který sem chodí více než půl roku. Řeč je o brazilském sportu vale-tudo, ve kterém se v osmiúhelníkové kleci utkávají dva bojovníci v zápase, o kterém se říká, že nemá téměř žádná pravidla. Vale-tudo znamená „Vše je dovoleno“.
Žádná pravidla, žádná diskriminace
Všichni víme, že nejpopulárnějším sportem v Brazílii je fotbal. Ale víte, který ho následuje v těsném závěsu? Vale-tudo. Termín pochází z názvu televizní show, kterou v šedesátých letech „moderoval“, pokud to tak můžeme nazvat, Helio Grácie, velmistr brazilského jiu-jitsu se stovkami vítězství na kontě. V přímém přenosu se utkávali bojovníci různých stylů: judisté, zápasníci, thaiboxeři. Pravidla nebylatéměř žádná, a nikdo tedy nebyl diskriminován. Vcházíme s Filipem dovnitř. Zdravíme dvojici mužů za kancelářským stolem s počítačem, kteří se o něčem baví. První je hlavní trenér Dan Barták, dvojnásobný mistr republiky v ultimátních zápasech. Druhým je muž nižší svalnaté postavy, André Reinders, aktivní bojovník ve stejné disciplíně, který v roce 2003 vyhrál amatérské mistrovství světa organizace WPKA v thajském boxu. S nejistým pocitem pokračuju do šatny, ze které se šíří specifický odér bojových sportů. Převléknu se a následuji kolegu. Ve sklepní místnosti s podlahou pokrytou žíněnkami se už rozcvičuje a roztahuje asi deset lidí. K mému velkému překvapení i dvě dívky. „Tak co, máš strach?“ pokračuje Filip v mém povzbuzování. Za okamžik přichází Reinders a věnuje se nejdřív nám, nováčkům. „Trénink má dvě části,“ vysvětluje, „nejdřív boxerská rozcvička a pak »vršek«, což znamená thajský box. Druhá část bude strhávání soupeře na zem a boj na zemi, takže techniky z řeckořímskéhozápasu a brazilského jiu jitsu.“ Vale-tudo neboli ultimátní zápasy bývá často přirovnáváno k bojovému triatlonu.
Trénink má dvě části: nejdřív boxerská rozcvička a pak „vršek“, což znamená thajský box.
Všestranný sport
Pokud chcete uspět, musíte velmi dobře ovládat alespoň tři bojové disciplíny: thajský box, volný styl a jiu-jitsu. Pokud jen v jedné z nich pokulháváte, můžete skončit velice špatně. V anglicky hovořících zemích se používá termín „Mixed martial arts“ – smíšená bojová umění. Existuje mnoho soutěží. V kolébce vale-tuda Brazílii se turnaje pořádaly již od třicátých let minulého století, často na fotbalových stadionech s návštěvností desítek tisíc lidí.
Vale-tudo má svůj systém národních turnajů
Za hranicemi Brazílie jako první v roce 1993 odstartovalo americké Ultimate Fighting Championship (UFC). V Japonsku existuje turnaj Pride a v Evropě například Free FightChampionship (FFC), jehož říjnového finále o mistrovský pás se zúčastní právě André Reinders. „Není to nějak přehnaně brutální?“ využívám několika minut, které zbývají do začátku tréninku,a vyzvídám na trenéru Danu Bartákovi. „Nikdy jsem nedělal bojové sporty a chci si jenom zlepšit kondici.“ „Nemyslím.“ uklidňuje mě Barták.
Článek v novinách Prahy 10
Šmouhy na fotografii jsou proto, že se fotí přes ochranné pletivo. Laika napadne, že je tam proto, aby ti prohrávající nemohli utéct...
V době vrcholné volební kampaně se v německém Lipsku konal
turnaj v podobné soutěži – ultimátních zápasech (zápasy jsou
téměř bez pravidel) nazvaný Free Fight Championship – Heaven
or Hell. Česká republika měla v turnaji o pás šampiona tohoto turnaje
také svého zástupce, pětadvacetiletého Andrého Reinderse.
André, který trénuje na Praze 10 v klubu Penta Gym Praha, se
zde střetl s těžkým a zkušeným bojovníkem z Francie Jeanem
Francois Lenoguem, který je mistrem Evropy z roku 2002 v tomto
nejtvrdším bojovém sportu. André po těžkém boji, který skončil
neobvykle až ve vymezeném čase tří pětiminutových kol (tedy po
patnácti minutách boje), zaslouženě vyhrál jednomyslným rozhodnutím
bodových rozhodčích. (BAR)
Ve dnech od 8. do 9. března 2008 se na pozvání pražského oddílu vale tudo a Brazilského jiu-jitsu Penta gymu,uskutečnil víkendový BJJ seminář s Augustem "Tio Chico" Vieirou, dvaadvacetiletým závodníkem Gracie Barra Belo Horizonte, držitelem černého pásu pod legendárním Viniciusem "Draculino", který se může pyšnit vítězstvími v několika turnajích, nejen v Brazílii, ale i v USA. "Tio Chico" je instruktorem Gracie Barra Belo Horizonte a je čelním představitelem mladé generace BJJ v Brazílii. Zdobí ho dynamický styl boje a skvělá technika. Jeho úspěchy sahají i do submission wrestlingu.
Mistr světa
Jeho největší úspěchy:
MS: bronz 2007 (kat. open), stříbro 2006, zlato 2005, stříbro 2002
Copa do Mundo: zlato 2007 a 2006
Pan Amer.: zlato 2005 (kat. open)
Mistrovství Brazílie: bronz 2006, stříbro 2005 (kat. open), bronz 2003 (kat. open)
NAGA: zlato 2005
Mistrovství státu: 6krát zlato
Seminář byl rozdělen do tří částí. V sobotu bylo na programu Brazilské jiu-jitsu a v neděli submission wrestling. "Tio Chico" nás postupně zasvětil do tajů technik škrcení ze zad soupeře, butterfly guardu a na submission wrestlingu X-guardu. Po nácviku technik přišel na řadu sparing. Zde jsme si mohli zazápasit nejen s Augustem, ale i s třemi zápasníky z polské Copacabany, kde "Tio Chico" poslední měsíc vyučuje své bojové umění.
Doufáme, že to nebyl jen ojedinělý seminář s Augustem "Tio Chico" Vieirou a že znovu přijede a snad i na delší dobu. A teď malý rozhovor:
Ahoj Augusto mohl bys nám říct něco o sobě a svých začátcích v BJJ?
Je mi dvacet dva let a s Brazilským jiu-jitsu jsem začal v třinácti letech a deseti měsících. Když zrovna netrénuji, studuji právo na univerzitě. Co znamená tvá přezdívka?
"Tio Chico" je postava z Adamsovi rodiny, strýček Fester. Když jsem byl malý, můj učitel říkával, že vypadám jako on, a tak mi to zůstalo Jaké jsou tvoje vzory?
Mými vzory jsou můj učitel Vinicius "Draculino", Renzo Gracie, Romulo Barral.
Kdo je tvým učitelem?
Celý můj život je jím Vinicius "Draculino", ale poslední rok trénuji s Renzo Graciem.
Proč jsi se rozhodl vyučovat BJJ v Evropě? A kde jsi již všude vyučoval?
Prvně jsem se rozhodl jet do Evropy na pozvání polské akademie BJJ Copacabany. Také jsem udělal spoustu seminářů v severní a jižní Americe.
Jak se ti líbí v Čechách? Plánuješ zde další semináře?
V Čechách se mi velmi líbilo a strávil jsem v Praze skvělé okamžiky s trenérem BJJ v Penta gymu Dariuszem Sackem. Jsem rád, že mě sem pozval. Po semináři jsem ho ocenil fialovým pásem, protože si myslím, že si ho zaslouží víc než kdokoliv jiný. Co se jeho studentů týče, těší mě jejich velký zájem o nové techniky a jejich dobrá úroveň BJJ. Teď mě čeká několik seminářů v USA a pak, jak pevně doufám, se do Prahy vrátím v polovině tohoto roku.
Jaké jsou tvé plány do budoucna?
Jak již jsem řekl, musím se vrátit do USA, hlavně teď před Světovým šampionátem. Pak se opět vracím do Evropy. V srpnu musím být v Brazílii, kde hodlám dokončit studium.
Zvažuješ zápasy MMA?
O zápasech MMA uvažuji, ale mojí prioritou je Brazilské jiu-jitsu. Pokud se, ale do zápasů MMA nedostanu, nebude mě to mrzet.
Co bys vzkázal čtenářům časopisu a příznivcům BJJ?
Vždycky všem říkám, chceš-li být dobrý v BJJ, najdi si dobrého učitele a tvrdě trénuj. Chceš li to ale dělat jen pro zábavu, dobrou kondici a získání dobrých přátel, jsem si jistý, že jsi na správném místě.
Případní zájemci o BJJ se mohou více informací dozvědět na www.pentagym.net.
Deník METRO - 25.9.2006
BATTLE OF THE BELT
ANDRÉ REINDERS nepatří mezi nejvyšší bojovníky. Měří 182 cm, ale jeho vizáž okamžitě budí respekt. Na turnajích bojuje v kategorii do 85 kg. „Na mimo závodní váhu se mě raději neptejte, nechci naštvat trenéra,“ směje se. Bojové sporty má v krvi již od osmi let, kdy začal trénovat karate. Pravidelně se umísťoval na stupíncích vítězů na mistrovstvích republiky.
Mistr světa
Později přesedlal na thajský box, kde byl neméně úspěšný. V roce 2003 zvítězil v Řecku na amatérském mistrovství světa organizace WPKA. Pro Reinderse to ale nebyla konečná meta. „Delší dobu jsem přemýšlel o vale tudo. Podle mě to je nejkomplexnější bojový sport. Chtěl jsem to zkusit, byla to výzva.“ Bojové sporty nicméně v České republice poskytují dost nejisté živobytí, takže Reinders v mezidobí nastoupil na vysokou školu. Na brněnské Masarykově univerzitě vystudoval politologii a sociologii. V letošním dubnu na turnaji FFC Heaven of Hell nastoupilo 10 bojovníků. Čtyři z nich postoupili do říjnového finále, „Bitvy o Pás“. Jedním z nich je i André Reinders. S trenérem Danem Bartákem začali jezdit k našim německým sousedům do Lipska na turnaje. Reinders na sebe upozornil několika vítězstvími a v dubnu byl nasazen proti dvojnásobnému mistru Evropy ve vale tudo, Francouzovi Lenoguovi. Reinders byl vnímán jako outsider, ale nakonec po taktickém a kvalitním zápase jasně zvítězil na body jednomyslným výrokem rozhodčích. Díky tomuto vítězství se před ním otevírá další cesta v kariéře bojovníka. „O Lenoguovi jsem věděl, že je dobrý zápasník. Často vyhrává díky dobrým hodům na zem a následném boji zblízka,“ říká Reinders. Sám vyznává hodně odlišný styl: „Dříve jsem se věnoval thajskému boxu, a tak raději bojuji nahoře, v postoji. Moje taktika byla jasná, snažit se bojovat vestoje a bránit se jeho strhům na zem.“
Velký zápas Zeptal jsem se Andrého, jak tenhle významný zápas vnímalo jeho okolí. Bojovníci jako Lenogue přeci jenom nenastupují proti českým borcům každý den. „Jak to vnímali ostatní, se neptejte mě. Myslím si, že favoritem byl jednoznačně on. Byl mnohem zkušenější, účastník nejlepších evropských turnajů a dvojnásobný evropský šampion. Na to jsem se ale snažil při boji nemyslet a soustředit se na zápas. Zisk pásu Free Fight Championship je pro mě velkou motivací na přípravu. Trénuji pětkrát v týdnu dvakrát denně. Patnáctého října v lipské aréně Kohlrabizircus tedy André Reinders nastoupí do vyřazovací pyramidy 4 bojovníků, na jejímž vrcholu na něj možná čeká mistrovský pás FFC.
PETR WOHLMUTH
Deník METRO - 25.9.2006
Muži z bojové klece – ZÁVĚR
Řekli jsme si, jak probíhá trénink na vale tudo, kterým nás provázel trenér Barták ... „Tak dobře,končíme! Příště budeme zkoušet takedowny, srážení soupeře na zem. Aby vám to nebylo líto, tak si dáme závěrečnou minutovku. Skáčeme na místě a kolena přitahujem ke hrudníku!“ Vypadá to nevinně, ale zkušení vědí, co je čeká. Vydržel jsem půl minuty, pak jsem upadl na žíněnku. „Vstávej! Ještě dvacet vteřin, na to máš!“ Ani nevím, kde se ve mně vzala vůle skákat ještě deset vteřin. Pak už mě ale nikdo na nohy nedostane.
Ještě strečink
„Protáhněte se!“, zní poslední pokyn. Pak sbírám svoje věci a pomalu mířím do šatny. Sedím na lavičce a příliš se nemohu hýbat. Pomalu skládám věci do tašky. Lungrik už je na odchodu. „Tak nashle pánové, musím běžet, čekají ne mě.“ Co u tebe doma říkají na vale tudo, stihnu se ještě zeptat? „Přítelkyně pro to na začátku neměla pochopení. Po nějaké době ale zjistila, že to jednak myslím vážně a jednak že to není žádná hospodská rvačka. Vale tudo není bitka, kde se dva lidi na sebe vrhnou a buď,a nebo. Poznala, že se na to zodpovědně připravuju a je to sportovní záplení, byť uznávám poněkud tvrdší.“
Hurá do klece
„Tak co, půjdeš do klece,“ ptá se mě kolega Filip, který mě do Penta gymu přivedl. Nevím. V tuhle chvíli mě zajímá spíše jak vyjít nahoru schody z tělocvičny. Mám ale jasno v tom,že do posilovny se nevrátím. Tohle bylo mnohem zajímavější. Možná se půjdeme zítra podívat, kde se dají koupit bandáže a rukavice.
Jde to pomalu
České vale tudo se pozvolna rozvíjí. Letos se dokonce premiérově konal zápas o mistrovský titul v kategorii žen. V republice se ultimátům věnuje maximálně deset klubů. Když to srovnáš s boxem, tak je to mnohonásobě méně, ale stejně máme bojovníky evropské třídy. Sponzoři ultimátním zápasům zatím příliš nepřejí. Možná je to částečně kvůli nezasloužené špatné pověsti tohoto sportu. Penta gym přesto už jednoho sponzora získal. „Budeme stavět nový ring a máme nové tatami,“ říká Barták.
PETR WOHLMUTH
Deník METRO - 18.9.2006
Muži z bojové klece – DÍL TŘETÍ
Porozcvičce se pouštíme do speciálního tréninku. Za čtvrthodinu se přesouváme dál a Barták nás učí druhou základní techniku: low kick, nízký kop na soupeřovo stehno. Cílem je vyvést protivníka z rovnováhy. Rozdělujeme se do dvojic a přidělují mi jednu z dívek, studentku obchodní akademie. „Neboj se a pořádně do něj řež, on něco vydrží,“ směje se Reinders, když vidí, že dívka do mě nechce pořádně kopat. V příštích vteřinách poznávám, že low kick je skutečně účinná technika, noha se mi podlamuje a soupeřka by asi měla prostor pro další útok. „A teď kombinace!“ Začínáme cvičit s výstrojí. Nejdříve přijdou bandáže na ruce, pak boxerské rukavice. Protože trénujeme kopy, máme také chrániče holení. Samozřejmostí je chránič zubů. Údery a kopy kryjeme při nácviku velkými chrániči, lapami. Ve dvojicích zkoušíme přední a zadní úder a následný spodní kop. „Touhle kombinací jsou proslulí například holandští thaiboxeři, kteří ji ovládají skutečně mistrně,“ říká Reinders. „Je to jednoduché, ale funguje to.“
Náročné cvičení
Podesetiminutáchzjišťuji, že už nemůžu. „Trochu drsnější než aerobik, co?“ poznamenává moje soupeřka. „Čas, vydejchejte se!“ Jak jsem rád za tuhle větu! Dostáváme minutu na odpočinek a odstrojení z rukavic a chráničů. „Půjdem vedle,“ velí Barták a diriguje nás do menší telocvičny, která je vystlaná žíněnkami. Přichází druhá fáze, „spodek“. „Trénujeme boj na zemi ve formě brazilského jiu-jitsu (BJJ),“ říká Reinders, „protože se při zápasech vale tudo ukázalo, že jde o nejefektivnější způsob boje na zemi.Teď vás bude trénovat zase Dan Barták. Kromě něj u nás ještě trénuje člověk také více nežli povolaný, Fernando Nascimento Araujo. Ten je držitelem černého pásu v BJJ a trénoval v asi nejlepším týmu na světě – Brazilian Top Team. V dnešním vale tudo nemá byť velice dobrý, ale jednodimenzionální bojovník šanci, takže je nutné být komplexní.“
Univerzálnost nade vše
Je to pravda. Reinders se snaží zdokonalovat i svoje zápasnické techniky. Letos obsadil druhé místo na mistrovství republiky v „submission grappling“, volném zápasnickém stylu bez úderů. „Tak dobré umístění jsem rozhodně nečekal. Asi jsem frustroval soupeře svoji dobrou obranou, a proto začali dělat chyby.“ V republice se čas od času odehraje podobný turnaj. Před několika lety se ještě odehrávala mistrovství ČR v ultimátních zápasech. V letech 1999 a 2000 v nich zvítězil právě Barták. Za několik let se ale promotéři nedokázali dohodnout na pokračování a mistrovství skončila. Od té doby čeští borci jezdí na zahraniční soutěže a o domácím šampionátu zatím jenom sní. „Máme u nás vynikající bojovníky, například Michala Hamršmída, Ladislava Žáka nebo Romana Vanického,“ říká Barták. „Jezdíme ale většinou na zahraniční turnaje. Podle mého názoru je pouze otázkou času, kdy se nějaký český borec dostane do největší světové profesionální soutěže, ať už v Americe nebo Japonsku. Zatím ale náš sport nemá příliš dobré zázemí a materiální podmínky.“ Bojovníci trénují intenzivně jako profesionálové, ale musí se živit v normálním občanském zaměstnání. Profesionál není zatím nikdo.
Bojuje i něžné pohlaví
České vale tudo se nicméně rozvíjí. Letos se dokonce premiérově konal zápas o mistrovský titul v kategorii žen. „Snažíme se vale tudo ukazovat.Kromě zápasů a tréninků děláme i různá exhibiční vystoupení, na společenských a sportovních událostech, nebo na diskotékách,“ pokračuje Barták. „V republice se ultimátům věnuje maximálně deset klubů. Když to srovnáš s boxem, tak je to mnohonásobě méně, ale stejně máme bojovníky evropské třídy.“ Sponzoři ultimátním zápasům zatím příliš nepřejí. Možná je to částečně kvůli nezasloužené špatné pověsti tohoto sportu. Penta gym přesto už jednoho sponzora získal. „Budeme stavět nový ring a máme nové tatami,“ říká Barták. Vale tudo se již dávno vyvinulo z „podzemní“ podoby do normálního bojového sportu s vlastními pravidly, organizacemi a soutěžemi. Svoji roli sehrály i počáteční problémy prvního velkého turnaje – amerického Ultimate Fighting Championship, který vydláždil cestu. Majitelé ve snaze přilákat co nejvíce diváků a vydělat vsadili na negativní reklamu. První soutěže propagovali jako „boj bez pravidel, kde může dojít k čemukoli, dokonce i ke smrti“. Historicky první zápas se konal dvanáctého listopadu 1993 v Denveru. Nastoupil v něm obrovitý sumo zápasník Teila Tuli proti o 80 kilogramů lehčímu francouzskému kickboxerovi Gerardu Cordeauovi. V prvních turnajích UFC účinkoval často bojovník známý „Tank“ Abbot. Ten nebyl cvičen v žádném bojovém sportu. Spoléhal na hrubou sílu a brutalitu a v televizních rozhovorech se vyznával z lásky k násilí. Tato strategie se ale nevyplatila. Do boje proti UFC vytáhl známý senátor John McCain a snažil se UFC postavit mimo zákon. Byl úspěšný. Po sérii legislativních zákazů ve většině amerických států se UFC na několik let odmlčelo. Když pak licenci odkoupila mediální společnost Zuffa, postavila v roce 2001 UFC na nohy jako sportovní soutěž s jasnými pravidly. Upřímně řečeno, když jsem s Reindersem sledoval videa z prvních zápasů UFC, viděl jsem občas zápasníky, jejichž chování by spíše slušelo cirkusové manéži. Dnešní bojovníci jsou úplně jiní. „Jsou to jedni z nejvšestrannějších atletů naší doby,“říká Reinders, „jsou to sportovci, ne rváči. Je mezi nimi celá řada vysokoškolsky vzdělaných lidí, nejsou to žádné hospodské mlátičky.“
Bez pravidel s pravidly
Svět vale tudo nyní poutají přísná pravidla. Regule Ultimate Fighting Championship vypočítávají 31 zakázaných úderů a chvatů a 8 možných způsobů vítězství. Přesto je vale tudo zdaleka nejvolnější bojovou discplínou, která ponechává bojovníkům široké možnosti pro vlastní bojovou taktiku. „Tak začínáme, dost řečí!“ Boj na zemi má svoje specifika a záludnosti. Říká se,že brazilské jiu jitsu jsou svého druhu „kinetické šachy“, kdy se jeden bojovník snaží dostat druhého do nevýhodné pozice, kdy mu zasadí mat pomocí osvědčené páky nebo škrtícícho chvatu. Stavíme se do „gardu“, základního postoje, kdy jeden zápasník klečí nad druhým. Vyfasoval jsem partnera Petra, svého jmenovce. Pracuje jako advokátní koncipient a vale tudo dělá jako rekreační sport. „Jen si nemysli. Když jsi nad soupeřem, ještě nemáš výhodu,“ říká Reinders. „Existuje spousta technik, které se lépe uplatňují vleže.“ My se budeme učit základní páku na ruku neboli „arm lock“. Je to jednoduchá, ale mimořádně účinná technika. V roce 2002 do japonské profesionální soutěže Pride nastoupil Bob Sapp, dvoumetrová 160kilová hora svalů, bývalý hráč amerického fotbalu. Zaznamenal několik překvapivých vítězství nad ostatními borci, mistry bojových sportů. Leckteré válcoval hrubou silou, která byla skutečně fenomenální. Jeho údery sice zdaleka neodpovídaly tomu, co nás učil Reinders, ale měly razanci. Pak ale Goliáš narazil na Davida, člena brazilského Top Teamu, Antonia Rodriga Nogueiru. Ten Sappa dostal právě na základní páku na ruku, která se učí na první hodině vale tuda. „Nogueira je klasik, tyhle základní techniky jsou ty nejúčinnější,“ říká Reinders. „Nogueira byl o 55 kilogramů lehčí a Sapp ho několikrát brutálně hodil na zem, ale nakonec zvítězil zkušenější bojovník, který uplatnil svoji technickou převahu a znalost vale tuda.“ Na papíře to vypadá lehce, ale nácviku páky na ruku jsme věnovali asi dvacet minut a na příštích hodinách budeme pokračovat dál a dál. Naučil jsem se rychle „odklepávat“, když se kolega Petr přese mě poprvé přehoupl,uchopil moji ruku za zápěstí, přitáhl ji k sobě, přitlačil nohami hrudník k žíněnce a zapáčil.
Volný boj
Vedle nás pokročilejší bojovníci zkoušejí volný boj. Lungrik právě někoho dostal na další chvat, zvaný kimura, cože je poněkud komplikovanější páka na loket. „Střídáme, rychle, vystřídejte se ve dvojicích,“ zavolá Barták. „Jedeme kimuru, pojďte někdo sem, předvedeme si to.“ Ke své hrůze zjistím, že jsem vyfasoval právě Lungrika. „Budeme si zkoušet si boj nazemi,kdoje nahoře, tak tomu dole dávejte lehký facky a vy se zkoušejte bránit.“Představa, že od Lungrika chytám údery, mě ani trochu netěší, ale nic hrozného se neděje. „Klid, zkoušej mě napálit, ale neboj se, nejsem žádnej psychopat a když ti nějaká projde, já ti zpátky nevrátím žádnou bombu,“ říká. „Bude to moje chyba, když to nevykreju.“ Vzájemně si na střídačku nasazujeme bolestivý a účinný chvat, kterému se v tradičním jiu jitsu říká udegarami. Zapáčit otrochu více a ruka se zlomí v lokti.
PETR WOHLMUTH
Deník METRO - 11.9.2006
Muži z bojové klece – DÍL DRUHÝ
Vale-tudo znamená „Vše je dovoleno“.
Trenér Barták se snaží rozptýlit mé obavy z brutálnosti sportu. „Vale tudo zná mnohem více způsobů jak ukončit zápas než soupeře knokautovat. Uvádí se, že v klasickém boxu jde asi 70% úderů na hlavu. Vthajskémboxujetovýrazně méně, ale pořád to je velké číslo. Když chodíš boxovat, tak používáš relativně velké rukavice. Ty tě vcelku chrání, ale na druhou stranu způsobují, že za zápas můžeš dostat mnohem víc a tvrdších ran. Řádově klidně stovky.“
Žádné velké nebezpečí
„Lidé se v klasickém boxu zabíjejí každý rok a nikomu to nepřijde divné,“ říká jeden ze zakladatelů UFC Rorion Gracie, mistr brazilského jiu-jitsu. Přitom za 13 let konání velkých soutěží v ultimátních zápasech na celém světězemřelpouzejedenjediný člověk. Stalo se to navíc na Ukrajině, v soutěži, kde se na pravidla příliš nehledělo. „Box je bez diskuse mnohem, mnohem nebezpečnější. V UFC máte spoustu možností jak bojovat. Když dostanete úder, můžete soupeře strhnout na zem a bojovat tam. Nebezpečný je naopak nedostatek možností jak bojovat. A o tom je box, kde nemůžete soupeře ani držet, abyste se bránili,“ doplňuje Joe Rogan, komentátor UFC. „Profesionální boxer může dostat za jeden jediný velký zápas 200 těžkých úderů do hlavy. Já jsem za celou svoji kariéru dostal mnohem méně,“ říká Chuck Liddel, šampion UFC v polotěžké váze v televizním dokumentu UFC Beyond the Glory. „Když boxeři umírají, není to vidět, není to často v ringu, ale v nemocnici. Profesionální box je určitě rizikovější než ultimátní zápasy,“ pokračuje Barták.
Když boxeři umírají, není to vidět, není to často v ringu, ale v nemocnici. Box je rizikovější než ultimátní zápasy.
První krůčky
Zdá se, že Barták mě přesvědčil a trénink zkusím. Reinders mi ještě vypráví o vycházející hvězdě UFC Jeffu Monsonovi, který je vynikající zápasník a boj zakončuje téměř výhradněnazemi. Je na bojovníkovi, jakou si zvolí strategii, a Monson příliš nerozdává rány, ale soupeře pomocí páky nebo škrtícího chvatu přinutí vzdát zápas univerzálním signálem, který znají všichni zápasníci vale tudo – trojitým poklepáním na žíněnku nebo na soupeře. V takové chvíli je povinností vítězného bojovníka uvolnit svoje sevření. „Tak jedem! Boxerský běh, dělejte to po mně!“ Boxerská rozcvička začíná během na místě, při kterém zároveň stínujete údery oběma rukama před sebe. Dost náročné, zdá se mi po minutě. „Na tlesknutí dvacetkliků!“ zazní od Reinderse, který cvičí s námi. Po druhém tlesknutí jsem si uvědomil, jak dlouho jsem nebyl v posilovně. „Na tlesknutí patnáct angličáků!“ zní další smrtící povel. Těch tlesknutí je na můj vkus nějak moc. Pot se mi řine do čela a začínám ztrácet dech. Útěchou mi je, že ostatní nováčci jsou na tom v zásadě stejně. „Na tlesknutí dvacetkrát sedy lehy!“
Těžká dřina
„Vydržet! Neflákat se! Deset vteřin, to ještědáme! “Snažím se nenechat zahanbit a jedu až na doraz. Když konečně zazní druhé „Čas!“, zhroutím se na podlahu a snažím se popadnoutdech. Zezeměvidím, že do gymu přichází volným krokem další bojovník, vysoký muž ve sportovní mikině s nápisem Vale tudo přes celá záda. „Zase po rozcvičce, to děláš schválně Bohouši,“ komentuje pozdě příchozího Reinders.„ No samozřejmě, rozcvičím se sám,“ zní odpověď. Bohumil Lungrik, další ze špičkových bojovníků Penta Gymu, asi ví o čem hovoří. Pozdravíme se a začínáme protahování. „Bohouš je jeden z nejzkušenějších,“ říká Barták. „Není příliš mnoholidí, kteří by měli 16 zápasů ve vale tudo a sérii 10 vítězství.“ Lungrik bojuje ve váhové kategorii do 83 kg a vypadá jinak než Reinders, je vyšší, šlachovitý.Vcivilním životě pracuje jako bankovní úředník v oddělení vnitřní kontroly. „Je možné že v listopadu nastoupí znova do ringu, tentokrát do britského turnaje Ultimate Challenge, chtěl bych, aby navázal na sérii svých vítězství.“
Různé osudy, různé techniky
Protahujeme se. Lungrik mi radí jednotlivé cviky a bavíme se o vale tudo. „Pro mě to není jenom sport, je to i můj životní styl, je to moje cesta.“ Sportu se věnuje už dlouho, byl mimo jiné dorosteneckým mistrem republiky v rychlostní kanoistice. „Před vale tudo jsem dělal wing tsun. Vystřídal jsem spoustu trenérů a oddílů a nakonec jsem zakotvil tady.“ Proč tak dlouhá cesta, ptám se. „Nechci vůbec snižovat práci klubů, do kterých jsem chodil, chci poděkovat například Petru Ottichovi, ale Penta Gym a vale tudo mě vyhovuje, protože tenhle trénink je nejkomplexnější ze všech, které jsem poznal.“ Lungrik je skutečně všestranný bojovník. Kromě vale tudo se ještě připravuje na boxerských trénincích a zúčastňuje se zápasů v combat sambo, což je zápasnická disciplína, vzniklá na základě samba – bojového stylu, vytvořeného v minulém století pro speciální jednotky sovětské armády.
Těžko na cvičišti...
Rozdělujeme se na dvě skupiny. Pokročilí jdou spárovat a boxovat na pytel. Nás začátečníky Barták postaví k velkému zrcadlu, zabírajícímu téměř celou jednu stranu gymu. „Naučíme se základy.“ Nikdy jsem netušil, jak složitý je správně provedený boxerský úder. Klasické „hospodské“ rány s tím nemají vůbec nic společného. Snažímse krýt si bradu mezi ramenem a přední rukou a zároveň rotovat tělem. Není to nic jednoduchého. „Ve vale tudo můžeš čekat útok mnoha různými způsoby“, říká Reinders. „Nevytáčej třeba při předním direktu přední nohu. To si mohou dovolit boxeři, my ale můžeme čekat soupeřův kop právě na tuhle nohu.“ Vida, ono se řekne přední direkt, ale teď už se v tom poněkud zamotávám.„ Žádný strachy,pomalu, klidně nacvičujte,“ pomáhá mi Reinders a předvádí žádanou techniku.
PETR WOHLMUTH
Deník METRO - 4.9.2006
Muži z bojové klece – DÍL PRVNÍ
Vale-tudo znamená „Vše je dovoleno“.
Když scházím dolů po schodech vedoucích do strašnického Penta-gymu, pořádně nevím, co čekat. „Je to mnohem lepší než posilovna, nebuď srab,“ povzbuzuje mě kamarád Filip, který sem chodí více než půl roku. Řeč je o brazilském sportu vale-tudo, ve kterém se v osmiúhelníkové kleci utkávají dva bojovníci v zápase, o kterém se říká, že nemá téměř žádná pravidla. Vale-tudo znamená „Vše je dovoleno“.
Žádná pravidla, žádná diskriminace
Všichni víme, že nejpopulárnějším sportem v Brazílii je fotbal. Ale víte, který ho následuje v těsném závěsu? Vale-tudo. Termín pochází z názvu televizní show, kterou v šedesátých letech „moderoval“, pokud to tak můžeme nazvat, Helio Grácie, velmistr brazilského jiu-jitsu se stovkami vítězství na kontě. V přímém přenosu se utkávali bojovníci různých stylů: judisté, zápasníci, thaiboxeři. Pravidla nebylatéměř žádná, a nikdo tedy nebyl diskriminován. Vcházíme s Filipem dovnitř. Zdravíme dvojici mužů za kancelářským stolem s počítačem, kteří se o něčem baví. První je hlavní trenér Dan Barták, dvojnásobný mistr republiky v ultimátních zápasech. Druhým je muž nižší svalnaté postavy, André Reinders, aktivní bojovník ve stejné disciplíně, který v roce 2003 vyhrál amatérské mistrovství světa organizace WPKA v thajském boxu. S nejistým pocitem pokračuju do šatny, ze které se šíří specifický odér bojových sportů. Převléknu se a následuji kolegu. Ve sklepní místnosti s podlahou pokrytou žíněnkami se už rozcvičuje a roztahuje asi deset lidí. K mému velkému překvapení i dvě dívky. „Tak co, máš strach?“ pokračuje Filip v mém povzbuzování. Za okamžik přichází Reinders a věnuje se nejdřív nám, nováčkům. „Trénink má dvě části,“ vysvětluje, „nejdřív boxerská rozcvička a pak »vršek«, což znamená thajský box. Druhá část bude strhávání soupeře na zem a boj na zemi, takže techniky z řeckořímskéhozápasu a brazilského jiu jitsu.“ Vale-tudo neboli ultimátní zápasy bývá často přirovnáváno k bojovému triatlonu.
Trénink má dvě části: nejdřív boxerská rozcvička a pak „vršek“, což znamená thajský box.
Všestranný sport
Pokud chcete uspět, musíte velmi dobře ovládat alespoň tři bojové disciplíny: thajský box, volný styl a jiu-jitsu. Pokud jen v jedné z nich pokulháváte, můžete skončit velice špatně. V anglicky hovořících zemích se používá termín „Mixed martial arts“ – smíšená bojová umění. Existuje mnoho soutěží. V kolébce vale-tuda Brazílii se turnaje pořádaly již od třicátých let minulého století, často na fotbalových stadionech s návštěvností desítek tisíc lidí.
Vale-tudo má svůj systém národních turnajů
Za hranicemi Brazílie jako první v roce 1993 odstartovalo americké Ultimate Fighting Championship (UFC). V Japonsku existuje turnaj Pride a v Evropě například Free FightChampionship (FFC), jehož říjnového finále o mistrovský pás se zúčastní právě André Reinders. „Není to nějak přehnaně brutální?“ využívám několika minut, které zbývají do začátku tréninku,a vyzvídám na trenéru Danu Bartákovi. „Nikdy jsem nedělal bojové sporty a chci si jenom zlepšit kondici.“ „Nemyslím.“ uklidňuje mě Barták.
PETR WOHLMUTH
Článek v novinách Prahy 10
Šmouhy na fotografii jsou proto, že se fotí přes ochranné pletivo. Laika napadne, že je tam proto, aby ti prohrávající nemohli utéct...
V době vrcholné volební kampaně se v německém Lipsku konal
turnaj v podobné soutěži – ultimátních zápasech (zápasy jsou
téměř bez pravidel) nazvaný Free Fight Championship – Heaven
or Hell. Česká republika měla v turnaji o pás šampiona tohoto turnaje
také svého zástupce, pětadvacetiletého Andrého Reinderse.
André, který trénuje na Praze 10 v klubu Penta Gym Praha, se
zde střetl s těžkým a zkušeným bojovníkem z Francie Jeanem
Francois Lenoguem, který je mistrem Evropy z roku 2002 v tomto
nejtvrdším bojovém sportu. André po těžkém boji, který skončil
neobvykle až ve vymezeném čase tří pětiminutových kol (tedy po
patnácti minutách boje), zaslouženě vyhrál jednomyslným rozhodnutím
bodových rozhodčích. (BAR)
ROZHOVOR S FERNANDO NASCIMENTO ARAUJO
Ahoj Fernando. Můžeš se nám na úvod říct něco o sobě o sportech, kterými si prošel a kterému se teď věnuješ?
Ahoj. Samozřejmě. V podstatě skoro celý svůj život trénuji různá bojová umění. Jako dítě jsem začínal s judem, později jsem asi 9 let trénoval taekwondo a potom box a thajský box. V šestnácti letech jsem poprvé zkusil brazilské jiu-jitsu (BJJ) a to mě naprosto uchvátilo. Začal jsem se více věnovat tréninku BJJ a snažil jsem se být co nejlepší, získal jsem několik národních titulů a dva roky za sebou jsem získal ocenění pro nejtechničtějšího bojovníka v Rio de Janeiro od Asociace Gama Filho
Proč Tě BJJ tak uchvátilo, co jsou podle tebe hlavní rozdíly oproti jiným bojovým uměním a sportům.
BJJ je bojové umění, díky kterému můžete kontrolovat a porazit svého soupeře bez toho abyste ho vůbec udeřily, a nebo pokud jste například boxer nebo kickboxer dávám vám jistotu použít vaše schopnosti bez obavy, že bude strženi na zem. BJJ učí jak kontrolovat soupeře v jakékoli situaci na zemi, dává například možnost jak zvítězit i v pozici kdy jste pod svým soupeřem.
Kdo Tě k BJJ přivedl a kde všude jsi trénoval?
Začal jsem trénovat u Rodriga Medeiry, žáka legendárního Carlsona Gracieho, poté jsem trénoval u Toca z týmu Nova Geracao (u toho jsem získal černý pás v BJJ). Dalšími mýmy trenéry byli Pedro Gama Filho a Paul Jardim. Chvíli jsem trénoval také u Ricarda Liboria v Akademii Carlsona Gracieho. Když jsem získal černý pás, byl jsem pozván Olavem (můj dobrý kamarád a později trenér Brazilian Top Team) a „Ze“ Mario Sperrym abych trénoval v Brazilian Top Team (BTT). Od té doby trénuji v Brazilian Top Team a Nove Geracao.
Brazilian Top Team, je jeden z nejznámějších týmu ve světě MMA a BJJ. Kterého bojovníka z BTT si nejvíce vážíš?
Ricardo Arona je jednoznačně nejlepším bojovníkem jakého můžete, podle mého názoru, v BTT nalézt. Je to opravdový bojovník, který se neustále zlepšuje a dokáže se adaptovat na jakoukoli situaci, který se nebojí zkoušet cokoli nového. Rodrigo Nogueira je také velmi technický bojovník a skvěly člověk, ale Ricarda mám osobně raději.
Můžeš nám říci něco ke známé rivalitě mezi dvěma největšími brazilskýmy tými BTT a Chute Box? Jde pouze o rivalitu dvou týmů, jejichž bojovníci se často střetávají na turnajích nebo má tato rivalita i jiný původ?
Pokud vím, tak jde o rivalitu pouze ve sportu, oba týmy jsou velmi profesionální. Ale stejně jako v jiných sportech, hlavním důvodem této rivality je fakt, že oba týmy jsou z odlišných regionů Brazílie. BTT sídlí v Rio de Janeiru, na jihovýchodě Brazílie, zatímco Chute Box je z Parana na Jihu. I přesto, že Chute box má mnoho nejlepších trenérů BJJ ve svém týmu, jsou stále z „jiné“ části země a Brazilci dokáží být velmi teritoriální (smích).
Říkal jsi, že Tě BJJ naprosto okouzlilo a zůstal jsi mu věrný až do teď. Co říkáš na nedávný zápas Royce Gracieho a šampióna UFC Matta Hughese v UFC 60. Tento zápas byl ukázkou střetnutí klasického bojovníka BJJ Gracieho, který naprosto dominoval v prvních turnajích UFC (Ultimate Fighting Championship), a moderního bojovníka MMA Hughese. Tento zápas jednoznačně vyhrál Hughes, Jak by si okomentoval tento zápas?
Tento zápas ukázal, že komplexnější bojovníky má vždy větší šanci vyhrát. Royce Gracie je velmi dobrý v jiu-jitsu, ale Mutt Hughes BJJ trénuje také a navíc je velmi dobrý zápasník a boxer. On byl prostě lépe připraven. Royce udělal dobrou práci před 13 lety, kdy světu ukázal co ostatním bojovým uměním chybí. Tehdy to fungovalo. Nyní každý zápasník MMA trénuje i BJJ, takže Royce může brát tuto porážku jako dobrý výsledek své práce v předchozích letech a musí chápat, že nyní zápasy MMA nejsou o nejkomplexnějším bojovém umění, ale o nejkomplexnějším bojovníkovi.
Trénoval jsi také nějakou dobu v norském Team Frontline, takže trochu znáš evropské bojovníky. Jaké jsou podle tebe rozdíly mezi evropskými a brazilskými bojovníky?
V první řadě musím říct, že jsem byl velmi překvapen úrovní norských bojovníků z Team Frontline. Z jejich týmu vyšly dvě světové šampiónky BJJ (Camila a Devy) a bojovníci jako Joachim Hansen, Johna Olav Einemo (oba v současné době bojují v Pride) a Thomas Hytten, všichni jsou velmi respektovaní bojovníci ve světě MMA. Mají srdce a vůli a budou nejlepší jestli takhle budou pokračovat. Naneštěstí v Brazílii jednotlivé týmy nespolupracují tak jako v Evropě, což omezuje jejich rozvoj. Jestli nezačnou více spolupracovat, brzy skončí jejich dominantní postavení ve světě MMA.
Vím, že jsi nějakou dobu strávil v USA. Co tě tam přivedlo?
Ano, trénoval jsem nějakou dobu v Kalifornii v USA. Můj první trenér BJJ Rodrigo Medeiros zde založil školu a já jsem sem přicestoval na zápas v MMA. Zápas byl nakonec zrušen, ale já jsem zde zůstal abych si zlepšil svou angličtinu a abych si zkusil jiný typ tréninku, protože většina Rodrigových studentů byli bývalí zápasníci.
Nakonec jsi přicestoval do ČR a začal jsi zde vést tréninky BJJ…
… ano, vybral jsem si ČR, protože zde v podstatě BJJ neexistuje a čím více se BJJ rozšíří tím lépe pro tento sport. Nový bojovníci z nové země pomohou zvýšit úroveň sportu. A v neposlední řadě je Praha nádherné město, skoro tak hezké jako Rio de Janeiro (smích).
V prosinci si měl možnost v Praze vidět české bojovníky vale tudo v akci na Mikulášské noci gladiátorů. Co si myslíš o této akci a českých bojovnících, kteří zde bojovali?
Jak jsem viděl na této akci, čeští bojovníci mají srdce a velmi rychle se zlepšují, podobně jako skandinávští bojovníci. Bojovníci působili velmi odhodlaně, ale stále mají co zlepšovat v technice boje na zemi. Ale jsou na správné cestě, mají vůli učit se nové věci a tvrdě trénovat.
Pokud by měl někdo zájem uspořádat s Tebou seminář, je možné se s Tebou domluvit?
Samozřejmě, v první řadě je každý vítaný na mých trénincích a pokud by měl někdo zájem pozvat mě na seminář není problém mě kontaktovat na kontaktech Penta Gymu.
Chtěl by si na závěr vzkázat něco čtenářům tohoto rozhovoru a fanouškům BJJ?
Chtěl bych poděkovat za příležitost k tomuto rozhovoru a chtěl bych pozvat všechny, které zajíma BJJ aby přišli do Penta Gymu (rozpis tréninků a adresu tělocvičny si můžete najít na www.pentagym.net), kde mám své tréninky. BJJ je ideálním sportem pro sebeobranu a je také dobré pro bojovníky, kteří si chtějí zlepšit svou techniku a přidat jiný bojový styl do svého „arzenálu“. Může z vás udělat komplexnějšího bojovníka s novými „triky v rukávu“.
Díky.
Rozhovor vedl André Reinders a Daniel Barták